Po potápění v chladných vodách českých lokalit jsme v červnu zajeli na čtrnáct dní potápět do vod teplejších a s lepší viditelností, do slaných vod Chorvatska. Navštívili jsme základnu v městečku Pakoštane, blízko Zadaru.
Cesta na jih probíhala dobře, až na kolony ve zúžení na české dálnici D1, kde jsme nabrali zdržení cca 2,5 hodiny. Klasika??? Pak už šlo vše velmi dobře. Dálnice na jih byla volná a my jeli a jeli a jeli. Nebýt kontrol na hranici mezi Slovinskem a Chorvatskem, tak bychom ani nepoznali, že už jsme v Chorvatsku. Oproti jiným letům se již povedlo dokončit dálnici na hraniční přechod Macelj. Příjemné zrychlení cesty na jih.
Potápět jsme začali v neděli dopoledne před dive centrem při ponorech ze břehu na lokalitě zvané „Římská cesta“, kde hloubka dosahuje maximálně sedmimetrové hranice. I v takto malé hloubce bylo možno spatřit hodně z podmořského chorvatského života. Viděli jsme kyjovky, kanice písmenkové, sasanky, pražmy a další. Došlo i na noční ponor, při kterém jsme spatřili sépii. Ponory v Chorvatsku jsme si náležitě užívali a navštívili mnoho potápěčských lokalit – Sandela, Velký Babuljaši, Grablo Mišině, Gangáro, Kamenar a další a viděli bohatou flóru i faunu chorvatských vod. Na některých lokalitách jsme zahlédli chobotnici, ale i mořského koníka. Ve větších hloubkách se nám povedlo spatřit i tresku.
Během ponorů nám budoucí potápěči ukázali své dovednosti, a tak pro ně nebyl problém složit závěrečné zkoušky na kvalifikaci OWD a pro některé i AOWD. Nové certifikace si všichni zasloužili svou šikovností a pílí. Jsme rádi, že máme studenty nejen v České republice, na Slovensku, v Polsku, v Německu, ale také ve Švédsku a Francii.
Začali jsme také kurz Deep Diver a s jeho účastníkem klesli do hloubky pod -40 metrů, kde jsme si prohlédly nádherné rohovitky červené, tzv. gorgonie. Při výstupu jsme procvičili v hloubce 20 metrů přechod na jiný dýchací plyn (gas switch), Nitrox 50%. Je to jen úvod do hloubkového a technického potápění, ale určitě se vyplatí v tomto kurzu malými neuspěchanými krůčky pokračovat.
Počasí nám v Chorvatsku přálo. Teploty nestoupali do takových výšin jako třeba v Praze. Teplota vody byla příjemných 23°C a v hloubkách se pohybovala na 15°C, ale ponory do hloubek odpovídajícím kvalifikačním stupňům OWD a AOWD se daly zvládnout v neoprénovém mokrém obleku o síle 5mm. Po prvním ponoru jsme vždy dodrželi doporučený povrchový interval mezi ponory, jak při ponorech ze břehu, tak při ponorech z lodi Polaris.
Samozřejmě, že jsme jen nepotápěli. Každý potápěč musí být po dokončených úspěšných ponorech i náležitě odměněn a večeře v prostředí chorvatských „konob“ je ta správná odměna. Nás vždy přivítala usměvavá a laskavá obsluha restaurace Pakoštanac. Chorvatská kuchyně je plná mořských produktů. Zlákala nás bílá ryba na grilu s grilovanou zeleninou, nebo třeba rybí plato pro dvě osoby, nebo krevety. Výborné byly také špagety s plody moře a černé rizoto. V kombinaci s bílým vínem to byl vždy gurmánský zážitek.
Čtrnáct dní rychle uteklo a my, ač nechtěně jsme se museli rozloučit a opustit městečko. Určitě se ještě vrátíme, abychom opět spatřili něco málo z krás Neptunovy vodní říše.