Madeira – portugalský autonomní ostrov
Letecké spojení na ostrov je z Prahy vedeno přímou linkou a po čtyřech a půl hodinách přistáváte na mezinárodním letišti ve Funchalu, hlavním městě Madeiry.
Letiště je zvláštní jednou kuriozitou a to tou, že dráha tohoto letiště byla prodloužena železobetonovým mostem o délce cca 1 km a šířce 180 metrů. Most je tvořen 180 válcovými sloupy a některé z nich jsou založeny v hloubce 60 metrů a jsou vysoké 120 metrů. Fakt, že přistání na Madeiře je velmi náročné a letadlo do poslední chvíle míří do hor a poté teprve stáčí svoji dráhu na ranwei a mohou zde přistávat jen speciálně vyškolení piloti, kteří se musejí vejít do úzkého pruhu mezi pevninou a Atlantikem, dělá z tohoto letiště jedno ze sedmnácti nejnebezpečnějších na světě.
Hned po vystoupení z letadla, mne velmi příjemně překvapila okolní teplota vzduchu, která se pohybovala v odpoledních hodinách na pěkných 25 °Celsia. Byl jsem zvědav, jaká bude teplota vody jak na hladině, tak v hloubce. Později se ukázalo, že bych mohl všechny ponory odpotápět v neoprénovém obleku o tloušťce 5 mm. Ale jako vždy a všude jsem měl s sebou suchý oblek, s lehkým podoblekem a termoprádlem. Teplota vody byla mezi 19°C a 20°C.
Cesta z letiště do Ribeira Brava, kde jsem byl ubytován, utíkala po dálnici velice rychle a za dvacet minut jsem byl na místě a vybaloval potápěčské „cajky“. Chtěl bych podotknout jednu zvláštnost, na dálnici se zde musí svítit v jakémkoli ročním období.
Pokud si chcete prohlédnout ostrov, doporučuji navštívit nějakou z mnoha vyhlídek. Osobně jsem navštívil několik z nich. Například vyhlídku Gabo Giräo, která je tvořena silným sklem a člověk se tak „vznáší“ v prostoru, nad útesem. Moc příjemný pocit, zvláště pro některé lidi, kteří při vstupu na sklo vypadají, při tom všem svém strachu, dost komicky. Z vyhlídky je nádherný výhled na Funchal. Nebo navštivte vyhlídku v Údolí jeptišek, kam se jede po klikaté silničce, kde se sotva minou dvě auta. Doporučuji také vyhlídku nad národním parkem Ponta de Garajau, kde se nachází majestátní socha Krista nebo vyhlídku Pico do Facho, ze které je nádherný pohled na městečko Machico, kde je jedna z mála pláží s bílým pískem, který sem byl dovezen z Maroka. Před návštěvou jakékoli vyhlídky doporučuji po ponorech jeden den pauzu, protože přeci jen stoupáte třeba i do 1100 metrů nad mořem, jako třeba na vyhlídku Pico Alto. Čas mezi ponory si můžete také ukrátit lenošením na místních plážích s černým lávovým pískem, který vám prohřeje nádherně celé tělo.
Měl jsem také možnost projít historické centrum Funchalu, kde naleznete plno místních hospůdek a barů s možností ochutnat místní nápoje a pokrmy. Jelikož i potápěč, musí nějakým způsobem doplnit energii vydanou „dlouhými a náročnými“ ponory okusil jsem i já místní kuchyň. Mezi gastronomické speciality patří „Prego“, což je placka domácího chleba naplněná hovězím masem, vaječnou omoletou, plátky rajčat, plátky zelí a nějakým dresinkem. Další výborný pokrm je „Lapas“, což jsou škeble Přílipka, „Gaiado“ – sušená ryba, „Polvo“ – kousky chobotnice v olivovém oleji a „Ešpáda“, což je ryba tkaničnice v těstíčku. Doporučuji navštívit jednu z mnoha restaurací a k obědu si objednat „Espetadu“, to je velká zavěšená jehla nad stolem s hovězím, kuřecím či vepřovým masem připraveném na grilu, které si dle chuti z jehli odřezáváte, jako příloha se podávají sladké brambory či hranolky a za předkrm bych zvolil domácí bílý chléb s česnekovo bylinkovou pomazánkou. To vše můžete dle chuti a nálady zapíjet vínem bílým, červeným, růžovým či zeleným, jak tvrdí madeiřané. Jistě si můžete dát i jedno z mnoha místních piv. Prosím nezapomeňte ochutnat „Ponchas“, což je lahodný mok, připravený z vymačkaných plodů tropického ovoce (pomerančů, maracuji a někdy i citrónů) se nějakým množstvím medu a hlavně s určitým množstvím bílého třtinového rumu. Pokud máte ještě nějakou volnou chvilku, navštivte zahrady prezidentského paláce a určitě nezapomeňte na levády, což jsou místní zavlažovací kanály, kterými je ostrov doslova protkán.
